Česká společnost si v této matoucí době oblíbila malovat věci na bílo a na černo, protože pak je všechno jednodušší. Pojďme si to celé ještě jednou připomenout s odstupem času.
Začínáme malovat
Zeman vytáhl věci, které se do té doby ve veřejném prostoru v této míře nevyskytovaly a ve skutečnosti nepatří ani nikam – nacionalismus a šovinismus, xenofobie. Tento postup zde zatím nebyl takto jasně a přímočaře užit za cílem získání volebního mandátu. Naopak Schwarzenberg dokázal vést veskrze pozitivní kampaň založenou na jeho osobnosti a kultu dobrého vladaře, ačkoliv o skutečnosti panují jisté pochybnosti.
Díky Zemanově kampani se formuje ona kulturní fronta, která je na tyto věci velmi citlivá, není schopná a ani ochotná je přejít. Jednání Zemana je třeba aktivně odsoudit. Zde začíná malování na bílo a černo. Zeman je zlý a špatný a Schwarzenberg je pravdoláskař. Po každém Zemanově kroku se zvedla vlna hysterie mediálních kruhů, které se ze všech sil snažily napravit lži produkované Zemanem a hysterie přívrženců Schwarzenberga, kteří přestávali mít soucit a porozumění s tím, že někdo přes tohle vědomě dokáže podporovat Zemana. Volby se díky Zemanovi změnily v mnoha ohledech z voleb prezidenta na volby hodnot lidského chování, hodnot veřejného prostoru.
Krajíme společnost na tři díly
Díl první, voliči Schwarzenberga
Zemanovi jeho kampaň nelze nikdy odpustit. Nikdy. Takovéto užití pravidla, že účel světí prostředky, prostě není akceptovatelné a není omluvitelné. Platí to pro část obyvatel, která buď nemá strach o svou existenci, tedy jsou na tom ekonomicky dobře, nebo má dostatek informací na to, aby si vyhodnotili, že si z nich Zeman dělá blázny, nebo jsou to pro ně natolik nepřístojné prostředky, že jejich morálka jim nedovolí Zemana podporovat. Základ tvoří přívrženci z prvního kola: skalní jádro Schwarzenberga a lidé, kteří si volby vyhodnotili tak, že nechtějí Zemana nebo Fischera, a protože Schwarzenberg měl dobrou šanci dostat se do druhého kola, tak volili jej. Toto jádro jsou obyvatelé větších měst, tedy povětšinou lidé z vyšší střední třídy a majetní. Řekl bych, že zbytek voličů Schwarzenberga jsou především voliči, kteří si museli vybrat v druhém kole menší zlo.
Díl druhý, voliči Zemana
Zemanovi voliči se zjednodušeně řečeno nacházejí ekonomicky pod úrovní voličů jeho oponenta. Samozřejmě jsou zde také ti, kteří se dají označit jako jeho skalní přívrženci nebo ti, kteří jsou skalními odpůrci Schwarzenberga. Střední třída pociťuje strach z budoucnosti, začíná být zřejmé, že nelze věřit předpovědím, že krize skončí jen tak. Propad do nižších vrstev pro mnohé následuje ihned poté, co ztratí práci. Střední třída vidí, jak se pravicová vláda chová k nižším vrstvám, zavádí dehonestující opatření a dává jim tak najevo svůj postoj, že si za své postavení mohou sami. Střední třída volila Zemana zřejmě především v naději na návrat k levicové politice a životním jistotám a vyhlídkám, že se je možné v životě společensky posunout nahoru, přestože veskrze odmítla jeho styl kampaně. Ti, kteří tuto kampaň nepřenesli přes srdce, dali hlas Schwarzenbergovi nebo raději k volbám nešli. Pro nižší vrstvy platí samozřejmě to samé, ale zde byly vyslyšeny i ty „špinavé“ Zemanovy argumenty. Musíme si uvědomit, že v kruzích, kde je nouze, mají lidé názory, že pravda a láska jim práci nezajistí a ledničku nenaplní a vždy je dobré si na někom jiném schladit žáhu.
Díl třetí, voliči, co nešli volit, tedy nevoliči
Poněkud větší třetinu tvoří lidé, kteří volit nešli. Jednak jsou to ti, kteří na politiku rezignovali a prostě z principu nevolí. Dále jsou zde lidé, kterým neprošel jejich kandidát do druhého kola, a nebyli ochotni volit menší zlo. Myslím si, že si vždy lze udělat nějaký názor, a že je potřeba umět přijímat kompromisy a tedy i volit menší zlo. Jiní si myslí, že se jich to netýká nebo jim to je jedno. Především posledně jmenovaní šokují svou netečností k veřejnému životu a v podstatě pohrdáním současným demokratickým systémem. Jestliže tak velká část voličů nebyla schopna dojít k volbám i přes mediální masáž, která je doprovázela, pak nevím, co by je v dobách relativní pohody a míru mohlo přimět k účasti na veřejném životu. Volby jsou absolutní minimum demokracie, pak následuje už jen klábosení o politice v hospodě a ani na to by správně neměl mít nárok ten, kdo nevolil.
Proč to dopadlo, jak to dopadlo
Schwarzenberg udělal chybu, když v druhém kole nebyl schopen uchopit souboj se Zemanem aktivně a dostal se pouze do defenzívy. S tím mu pomáhala snad všechna média, která neudržela objektivitu toho, co se vlastně děje, a snažila se buď kydat špínu na Zemana, nebo naopak očišťovat Schwarzenberga. V tom je ale jejich zásadní selhání. Kolikrát v masových médiích zaznělo, co je vlastně funkcí prezidenta? Jaké jsou jeho pravomoce? Byl nám poskytnut konkrétní obraz prezidentova života, abychom se s ním mohli seznámit a posoudit, který z daných kandidátů je vhodnější? Dozvěděli se běžní lidé vůbec, co takový prezident dělá? Měli bychom si uvědomit, že lidé nemají ponětí o tom, jak funguje ústavní systém, jejich vědomost končí u toho, že máme demokracii.
Informace v médiích mohly přesvědčit pouze voliče, kterým nebylo jedno, jakých prostředků se užívá a nutně tak Zemana museli odsoudit z morálního hlediska. To je ale vše. Více nových voličů to nepřineslo, ostatní již pravděpodobně Schwarzenberga chtěli volit a jen to stupňovalo jejich agresivitu proti stoupencům Zemana. Celkově to pak mělo opačný efekt, protože střední a nižší vrstvy to jen utvrdilo v tom, že „intelektuální elity,“ stejně jako bohatší část obyvatelstva se nejsou schopny podívat na svět jejich očima a nedostali žádný důvod volit Schwarzenberga, který hodnoty vyšších vrstev zosobňuje a nejen to, tlumočí je i skrze současnou vládu.
Navazuje žalostný stav témat televizních diskuzí, ze kterých se stalo televarieté pod taktovkou Zemana a kde nebyl nikdo schopen nastolit Zemanovi zdrcadlo. Schwarzenberg ho měl konfrontovat s tím, že ústavní místo prezidenta není v souladu s tím, co tvrdí a co slibuje. Schwarzenberg se měl pokusit přinést témata, která by hrála v jeho prospěch a odklonit diskuzi od Zemanových útoků. Moderátor měl Zemana konfrontovat s tím, že je obvyklé na otázky odpovídat – věcně.
Lze uzavřít, že nakonec volby byly bohužel o politiké pravici a levici, jakkoliv se to zdá zcestné vzhledem k postavení prezidenta a jeho pravomocem. I to se Zemanovi v kampani povedlo naplnit.
Kořeny příčin
Netvrdím ovšem, že vše způsobil Zeman sám o sobě. Pouze využil problémů naší společnosti, které zde vaří pod hrncem již delší dobu. Je to neschopnost řešení zásadních otázek, jako je důchodová reforma, financování zdravotnictví, korupce ve státní správě a v podnikání, nebo nikdy nezapočaté skutečné zapojení romské menšiny do běžného života a tedy převládající rasismus. Českou euroskepsi, kterou zde otevřeně podporuje Václav Klaus, ostatní politici a média, Zeman proměnil přímo v nacionalismus. Svou kampaní dokázal popřít mnohé své deklarované hodnoty, ale to je přece jedno.
A snad hlavním faktorem je ve skutečnosti nerovnost v přerozdělování bohatství, což je v podstatě taktéž prapůvodní příčina dnešní krize. Střední vrstvy cítí, jak chřadnou a chudnou a systém jim již není nakloněn, protože jej ovládají majetní. Bohatí naopak ztrácí pouto s ostatními, nemají tendenci k solidaritě a neváhají pravidla hry měnit ke svému prospěchu. Česká pravicová politika nemá žádnou vizi, jak tento problém řešit a dívá se na nižší vrstvy zpatra. Pravice nenabídla nižším vrstvám nic ani pomocnou ruku ani perspektivu rovných příležitostí.
Zeman tyto faktory eskaloval, když uděřil na pudy lidí, pro které je solidarita a soudržnost společnosti životně důležitá. Zároveň se projevila neschopnost nabídnout alternativu nejen od protikandidáta, ale taktéž od kruhů inteligence a vyšších vrstev, které byly schopny Zemanovy způsoby pouze kritizovat a jeho voliče shazovat.
Jak se tedy opět spojíme?
Nyní je potřeba přestat se vyhraňovat na voliče Zemana nebo Schwarzenberga. Petice typu „Zeman není můj prezident“ nebo nálady, ať se Praha odtrhne, všechny problémy jen stupňují a zhoršují. Je potřeba, aby média byla schopna udržet objektivní nit a nenechala se vtáhnout do her s informacemi, které sice rezonují, ale jsou zavádějící od podstaty věci. Je potřeba začít řešit zásadní společenské problémy, ale tak, aby byly zohledněny pohledy na svět všech vrstev obyvatel. Je potřeba držet společenskou soudržnost a solidaritu, aby nevznikaly u nižších vrstev náklonosti k nebezpečným populistickým řešením. Je potřeba hledat alternativy vyhovující všem, tedy kompromisy!
Chceme všichni přece společnou věc, chceme klidnou, soudržnou a dobře fungující společnost. Pracujme tedy na ní, budujme skutečnou občanskou společnost a vezměme státní aparát do svých rukou tak, aby lépe sloužil svému účelu. Nerezignujme na demokracii, když jsme se ji ani nepokusili dostat do dobře fungující podoby. Chtěl bych apelovat na voliče Zemana, Schwarzenberga i na nevoliče, aby se účastnili veřejného života a účastnili se aktivně demokracie a přispěli do veřejné debaty.
Vstupme do politických stran, vstupme do neziskových organizací, starejme se o správu naší lokální radnice a o náš veřený prostor, informujme neinformované, vzdělávejme sebe i ostatní a především, mysleme na to, že společnost tu není ku prospěchu některých, ale je tu ku prospěchu nás všech!